Ať už s kandidáty klábosíte u kafe, vysedáváte na online callech nebo lustrujete jejich profily na sociálních sítích, nejvíce relevantních informací získáte přímým pozorováním dotyčných při práci. Jak to ale zařídit, když se nemůžete teleportovat do jejich prostředí a sledovat je v akci? Máte několik možností:
Asi není překvapením, že takto uchazeč pociťující nepochopení, konfrontaci či ponížení zalarmuje své jednotky k obraně nebo protiútoku. Takový protiútok pak zdaleka nemusí končit u pocitu hořkosti a nadávek prostupujících do konverzací s rodinou a přáteli. Populárním způsobem řešení osobní frustrace je často sdílení nepříjemného zážitku na Facebooku nebo jiných sociálních sítích, kde si komentář zhrzeného uchazeče přečte část jeho přátel (průměrně kolem 300 osob), svorně zděšených nad přístupem často konkrétně jmenované firmy. Několik z těchto čtenářů tuto nepříjemnou zkušenost tlumočí dále a i jejich známí se někomu v budoucnu zmíní, když na to dojde řeč... V tu chvíli se málokdo pídí po tom, jak to ve skutečnosti bylo. Podstatné je, že prostředky, které společnost na jedné straně vynakládá na budování dobré image, se zbytečně "rozpustí" šířením špatného jména. V době, kdy se čím dál více skloňuje termín HR marketing a pro udržení konkurenceschopnosti je nezbytné být v očích veřejnosti atraktivní zaměstnavatel, je šíření nespokojenosti s procesem výběrového řízení zvlášť nešťastné. Nejen zaměstnavatel si vybírá mezi uchazeči, ale také uchazeči si vybírají, kým se nechat zaměstnat. Organizace svým neprofesionálním přístupem odrazuje vhodné zájemce o práci ještě před výběrovým řízením. A kromě toho si kazí pověst mezi (potencionálními) zákazníky.
